OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Blackie je osobou, ktorá dlho charakterizovala vyznenie formácie ROOT. Na svoju vlastnú hudobnú dráhu sa vydal až s pohanským CALES, pričom už debut zožal zaslúžený úspech. Časom sa kapela vyprofilovala do dnešnej podoby „one man bandu“, čo umožňuje plne realizovať predstavy a myšlienky jediného tvorcu.
Tie boli plne zhmotnené na najnovšej nahrávke s krátkym a úderným názvom „KRF“. Pôsobiť ako výlučný tvorca všetkých hudobných zložiek na jednom albume má bezosporu svoje výhody, ale aj niektoré typické nevýhody. Blackieho má väčšina tuzemských poslucháčov zapísaného ako gitaristu s veľmi charakteristickou hrou, výstavbou riffov a zvukom. A táto charizma sa perfektne snúbi s ideovou náplňou albumov CALES. Najväčším prekvapením „KRF“ bude ale zrejme spev, na ktorý sa podujal tentokrát Blackie samotný. Ak by som mal ten zhodnotiť ako prvý, musím povedať že dopadol prinajmenšom dobre, aj keď s istými intonačnými rezervami. V spomínanom pohanskom kontexte je silený polomelodický vokál vhodný, avšak je cítiť, že by ho ešte bolo možné dopilovať. V náladotvorbe bol autor vždy dobrý a tento artikel sa s prehľadom stáva najsilnejším prvkom novinky.
Snáď až s výnimkou „Uncommon Excursion“ bol CALES vždy o atmosfére, nezriedka spojovanej s epickými dielami BATHORY, zasadený však do nám bližšieho geografického a historického rámca. To je spolu s atypickou výstavbou skladieb a veľmi špecifickou tvorbou nosných melódií len jedným z originálnych atribútov. Ďalšie originálne prvky budú skryté aj vo fakte, že k vytvoreniu istej nálady nie je potrebné všetko prepchať akustickými nástrojmi, ale dá sa na to ísť aj cestou metalovo tvrdých gitár. A „KRF“ rozhodne tvrdým albumom, podporeným výbornou produkciou, je. Určite nie na spôsob nejakých deathmetalových riffov, ale nekompromisným zvukom a schopnosťou vyjadriť melodický nápad veľmi ráznym a priamočiarym spôsobom. Napriek tomu nie sú jednotlivé záseky jednoduché, skôr na kov okresané od zbytočných komplikovaných príkras. Pri posluchu záveru „Song Of Outlaws“ je možné tento fakt plne vstrebať.
Celkovo môžem povedať, že sa jedná o veľmi vyzretý materiál, dávajúci na frak množstvu folkmetalových zoskupení a vo svojej podstate prinášajúci posolstvo epických albumov BATHORY v svojráznej a sofistikovanej podobe.
Celkovo môžem povedať, že sa jedná o solídne vyzretý materiál dávajúci na frak množstvu folkmetalových zoskupení a vo svojej podstate prinášajúci posolstvo epických albumov BATHORY v svojráznej a sofistikovanej podobe.
8 / 10
Blackie
- všetko
1. Barbarian Paganus
2. Varjag
3. Resolution
4. Pass In Time
5. Song Of Outlaws
6. Legacy Of Honour
7. Savage Blood
8. Magnificient Masterpiece Of Apocalypse
Return From The Other Side (2011)
KRF (2009)
Savage Blood (2007)
Uncommon Excursion (2003)
Pass In Time (2001)
Bonds Of Togetherness (1997)
„KRF“ je jedným z albumov, ktoré majú tendenciu kontinuálne si predlžovať dátum definitívnej spotreby. Z dlhodobého hľadiska ťažko opočúvateľný, pri prvých kontaktoch však zároveň tak akurátne podliezavý.
Gitarovo krásne plnotučná kolekcia má dva nosné piliere: Po spevnom úvode masívna „Varjag“ s blackoidnými závanmi na špičkách riffov a bravúrne zvládnutým vokálom. Po obrátení tmavozeleného vinylu zabaleného v nepoddajnom tvrdom obale vládne druhej strane „Legacy Of Honour“, atmosféricky charakterizujúca album.
Bez ďalších zbytočných rozborov – zatiaľ najlepší CALES.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.